Střešní konstrukce

Střešní konstrukce jsou jednou ze základních částí obálky objektu, a proto by jejich oprava měla být nedílnou součástí každé komplexní opravy bytového domu. Jelikož jsou však střešní pláště vystaveny celé řadě vlivů (dešťovým a sněhovým srážkám, výrazným výkyvům teplot, větru, ale i podmínkám vnitřního prostředí apod.) je každá střešní konstrukce do značné míry velmi sofistikovaným stavebním prvkem. Proto nelze jejich opravu chápat pouze jako pokládku nové hydroizolační vrstvy případně doplněnou o tepelnou izolaci, jak se tomu děje v celé řadě případů. Takovéto opravy se v budoucnu mohou velmi rychle projevit v podobě budoucích reklamací.

Správné opravě by tudíž měl předcházet návrh vycházející z původního technického řešení konstrukce, který bude vždy navíc doplněný o stavebně technický průzkum skutečného stavu.

Vlastní realizace by pak měla respektovat zvolený návrh včetně zvolených materiálů. Nebudeme vás zde poučovat, jak se který systém má provádět. Každý solidní výrobce či dodavatel má dány své předepsané technologické postupy, které je třeba při aplikaci respektovat.

Návrh

Jak již bylo uvedeno, návrh musí vycházet ze skutečného stavu konstrukce zjištěného průzkumem. V prvé řadě je třeba navrhnout odstranění veškerých závad a to i těch, které nejsou na první pohled zjevné. To zahrnuje zejména:

• odstranění statických poruch - nosných prvků střechy, navazujících prvků (atiky, strojovny, apod.);
• demontáž stávajícího souvrství (zejména v případech, kdy jsou jednotlivé vrstvy mokré a následnými úpravami nebude zajištěna možnost jejich vyschnutí);
• náhradu veškerých dožilých prvků apod.

Nedílnou součástí návrhu by mělo být tepelně technické posouzení, zejména z hlediska bilance šíření vodní páry konstrukcí, aby nedocházelo ke vzniku poruch způsobených kondenzací vodní páry. To platí i v těch případech, kdy se původní dvouplášťové konstrukce převádí na jednoplášťové a původní větraná vzduchová mezera se uzavírá. Návrh, který bude ověřen tepelně technickým výpočtem, by měl zajistit, aby v této dutině nedocházelo ke kondenzaci vodní páry, což by se následně mohlo projevit jako zatékání do interiéru. Součástí návrhu musí být rovněž definování jednotlivých materiálů a jejich parametrů (tepelné izolace, hydroizolačního souvrství, kotevních prvků a dalších doplňků), případě uvedení konkrétních výrobků.

Nejčastější chyby: nezohlednění původního stavebního řešení v rámci návrhu, neprovedení průzkumu skutečného stavu, neprovedení tepelně technického posouzení, absence návrhu některých nezbytných opatření, nerespektování závazných legislativních a normových požadavků při návrhu apod.


Přípravné práce

Přípravné práce lze rozdělit na dvě části – odstranění statických poruch a přípravu podkladu stávajícího střešního pláště.
Odstranění statických poruch zahrnuje zejména zesílení či obnovení původní únosnosti jednotlivých nosných částí střešního pláště, případně statickou sanaci dalších prvků. Typickým příkladem je vysunutí atikových dílců vlivem dilatace střešního souvrství.

Příprava podkladu závisí na návrhu řešení sanace střešního pláště – zda bude nutné stávající skladbu celou sejmout nebo postačí přespádování, popřípadě prořezání boulí a vrás.

Nejčastější chyby: neodstranění statických poruch jednotlivých prvků, nedostatečná příprava podkladu, zanechaní nevyhovující skladby stávající střechy (mělo by to být řešeno již v návrhu), nebo v případě ponechání stávající střechy neprořezání bublin a ponechání vrás a nepřespádování povrchu


Tepelná izolace střechy

Výběr izolantu na střeše je ovlivněn celou řadou faktorů (cenou, konstrukčním řešením, tepelně technickým návrhem apod.). Mezi nejpoužívanější patří pěnový polystyren a desky z minerální vlny s parametry pro aplikaci ve střešních pláštích.

V těch případech, kdy dochází k demontování původní sklady střešního pláště až po úroveň nosné konstrukce nebo je původní povrch prakticky bezespádu a lokální přespádování není možné, je nezbytné provedení spádové vrstvy pro odvod dešťových srážek. Spádovou vrstvu lze provést různými způsoby, přičemž za výhodné řešení lze považovat použití spádových klínů z tepelné izolace. Klad spádových klínů by měl vždy řešen již ve fázi návrhu tzv. kladečským plánem. Samozřejmě, že se v praxi lze setkat s celou řadou příkladů, kdy i v případě ponechání původního střešního pláště, je nezbytné provést výrazné spádování střechy. 

Nejčastější chyby: použití nevhodného typu izolantu, špatná pokládka tepelné izolace s mezerami ve spojích, které vytváří tepelný most a zároveň v nich může docházet ke kondenzaci vodní páry


Hydroizolace střechy (střešní krytina)

Výběr správné střešní krytiny závisí stejně jako výběr izolantu na zvoleném systému. SV největším měřítku se používají asfaltové SBS modifikované pásy s ochranným posypem (v jedné nebo více vrstvách) a nebo jednovrstvé fóliové hydroizolace (nejčastěji z měkčeného PVC). Oba systémy mají svoje pro a proti. Nejde jednoznačně říci, který systém je lepší. Vždy by měly být respektovány podmínky daného konkrétního objektu.

V souvislosti je třeba upozornit na to, že fóliové hydroizolace z měkčeného PVC nesmí přijít do přímého kontaktu s hmotami na bázi asfaltů, dehtu, ropných produktů, pěnovým nebo extrudovaným polystyrenem, pěnovým polyuretanem, anorganickými oleji apod. V těchto případech je nezbytné použití separačních vrstev (např. z netkaných textilií minimální plošné hmotnosti) či jiných separačních prvků.

Nejčastější chyby: volba nevhodného typu hydroizolační vrstvy (např. izolační pásy, které nejsou určeny pro aplikace ve střešním plášti), nedodržení technologického postupu při pokládce střešní krytiny; absence separace (v případě kombinace fólií z měkčeného PVC v kombinaci s tepelnou izolací z pěnového polystyrenu), vypálení tepelné izolace na bázi pěnových plastů při pokládce živičné hydroizolace


Kotvení střešního pláště

Nově aplikované vrstvy střešního pláště – tepelná izolace, hydroizolace a případně další je třeba kotvit k podkladu s ohledem na sání větru. Obecně je možno použít tři způsoby připevnění – mechanické, připevnění pomocí kotevních prvků, lepení, k tomu účelu určenými specielními lepicími tmely, nebo přitížení, například kačírkem. Případně je možno použít kombinace obou způsobů.

V případě čistě lepených systémů je nutno upozornit na dvě zásadní skutečnosti. V prvé řadě se jedná o to, že lepená musí být každá vrstva. Za druhé lepení není obecně příliš vhodné pro aplikace, kdy nedochází k odstranění stávajících vrstev, neboť většinou nelze definovat jejich únosnost. Následně pak při zvýšeném sání větru může dojít odtržení nikoliv nově aplikovaných vrstev, ale již těch původních.

U přitížení nově kladených vrstev je třeba zohlednit riziko přetížení stávající nosného podkladu. Toto riziko je zejména u objektů s dvouplášťovými střechami, jejichž horní pláště, na něž jsou nové vrstvy kladeny, nemají dostatečnou rezervu v únosnosti.

Z tohoto důvodu se v případě oprav střešních plášťů, při nichž nedochází k odstranění původních vrstev, nejčastěji používá systém mechanického kotvení. V tomto případě je však nezbytné, aby kotevní prvek byl upevněn v dostatečně hmotné a únosné vrstvě, což v některých případech může znamenat, že musí  procházet celou původní skladbou až do nosné konstrukce.

Vlastní aplikaci by pak mělo předcházet provedení výtažných zkoušek pro ověření únosnosti kotevních prvků.

Nejčastější chyby: nevhodná volba způsobu připevnění nových vrstev k podkladu, nedodržení počtu a rozmístění kotevních prvků dle návrhu, nevhodná volba kotevních prvků s ohledem na zvolený podklad, nepřikotvení nových vrstev k nosné vrstvě delšími kotvami přes stávající souvrství, nedodržení předepsaných postupů pro montáž kotevních prvků


Detaily a návaznosti

Detaily, jako jsou prostupy, nástavby VZT, výlezy se musí řešit samostatně v návaznosti na zvolený systém. V případě použití živičných hydroizolací se nejčastěji používají speciální doplňkové prvky z vysoce modifikovaných pásů. Pro řešení detailů u střech s fóliovými hydroizolacemi se nejčastěji používají prefabrikované tvarovky a speciální poplastované plechové lišty a profily, k nimž se fólie přivařují.

Nejčastější chyby: absence systémových doplňků, nedodržení předepsaných řešení pro dané systémy, nedodržení technologických postupů montáže